Druhý kanadský týden

Co přinesl druhý týden?

V pondělí dopoledne jsme vyrazili do centra Calgary, které jsme si zatím nestihli prohlédnout. V centru jsou vlastně jen business mrakodrapy a není tam úplně co vidět. Co nás ale zaujalo, tak to byla knihovna. Takovou bychom si nechali líbit i u nás! Moderní, několika patrová budova zvláštního tvaru. Plná knížek, učeben a prostě všeho, co by taková knihovna měla mít. Doslova nám vyrazila dech.

Po knihovně jsme vyrazili k Peace bridge, což je most, který si Monika musela vyfotit. Proč? Protože je ho plný internet. Ano, už před cestou si udělala seznam míst, které musí fotit. Takže nebylo zbytí, šlo se k mostu. Cesta byla příjemná. Vedla podél řeky Bow river a bylo to opravdu fajn zpestření. Kousek přírody, hned vedle centra. Stále zamrzlé břehy, nám ukazovali, že tady v té Kanadě asi opravdu bývá zima. Hoooodně velká zima 😀

Peace Brigde – Calgary

Jakmile byla Monča spokojená s fotkami, dostali jsme se přes most do čtvrti Kesington a tam to bylo fakt wow. Jakože úplně jiný svět než mezi těmi mrakodrapy. Vyrazili jsme na skvělý burger a jen si užívali atmosféru typické kanadské čtvrti města Calgary. Když jsme nasáli tu pravou atmosféru, zbývalo už jen vyrazit zpátky do ubytování, pobalit věci a počkat na Gabi, až nás odveze do Banffu.

Cesta nám utekla. Všem bychom přáli, aby viděli to, co my. Ten příjezd do Kanadských Rockies je nepopsatelný. A první, co jsme viděli v Banffu? Srnky. V klídku se procházeli po parkoviště a naprosto nerušeně hledali kousek zelené trávy, kterou by mohli spást. Po několika dnech si zvyknete, že jste obklopeni přírodou, ale ty první okamžiky jsou něco úžasného. Naprostá harmonie, ve které žijí lidé se zvířaty. My se tedy ubytovali v hotelu a teď začalo to nejdůležitější. Najít si práci, bydlení a auto. Práce je v Banffu dost. S čím je problém, tak to je ubytování. Není ho moc a když ano, tak je pekelně drahé. Ale jakože fakt pekelně. Logicky jsme se tak začali poohlížet po práci, která byla nabízena společně s ubytováním. Taková práce je především v hotelech. Což není úplně to, co jsme si představovali, ale práce je práce a bydlet také potřebujeme.

Abychom si ty první dny nějak zpestřili, rozhodli jsme se vyrazil na menší procházku k vodopádům, co jsou kousek za městem (kousek, myšleno 800 metrů). Když už jsme vyrazili na cestu, podle mapy jsme zjistili (myšleno Zdeněk zjistil), že se dá jít ještě o něco dál a po menším okruhu dojít zpátky do města. Ani nevíme, jak se nám to povedlo, ale najednou jsme byli v té kanadské divočině. Nikde nikdo, jen my bez sprejů proti medvědům (a to nechceš, když je jaro a ty potvůrky se probouzejí) a šumící řeka. Asi to nebyl úplně ideální začátek, ale pořád jsme se ujišťovali, že na medvědy je brzo, jsme blízko města a určitě na cestě nejsme sami. Medvědy jsme nepotkali, jen jednoho krkavce, který je podle nás ten samý, co nás sleduje už od Calgary. Že by nový kámoš? Každopádně jako seznámení s kanadskou přírodou fajn začátek a nám nezbývalo než se vrátit do reality a pokračovat v hledání práce. 

Na čtvrtek jsme si domluvili pohovor. Kluk, se kterým jsme ten pohovor měli k nám byl upřímný. Jen při popisu práce, doby na kdy nás potřebuje, a tak nějak celkově jsme usoudili, že housekeeping není to, co chceme dělat. Takže hledáme dál! 
Během hledání práce, jsme viděli taky hodně aut, které jsme si chtěli pořídit. V Kanadě se dá auto koupit fakt levně, jen to bývá někdy opravdový střep. A to jsme nechtěli. Nakonec se poštěstilo a od jedné kanadské rodinky jsme pořídili Dodge Grand Caravan. Po těch autech, co jsme viděli, bylo tohle v opravdu luxusním stavu. To jsme ale nevěděli, co na nás čeká po easy nákupu. Následovalo pojištění auta, bez kterého prostě v Kanadě jezdit nemůžeš – můžeš, ale tu pokutu za nepojištěné auto platit nechceš. Takže následovaly dva dny pekla – obvolávání a navštěvování pojišťoven, abychom se dozvěděli, že s mezinárodním řidičákem a bez toho, abyste od české pojišťovny měli potvrzení, že jste v ČR vlastnili auto a jezdili bez nehody budete platit a platit a moc platit. Pro kanaďany jste vlastně řidič nováček. Co na tom, že Zdeněk na Zélandě pracoval jako kurýr a že z ČR dovezl přeložený výpis z karty řidiče. Nezájem. Tady je prostě začátečník a tečka. Takže po dvou dnech a spoustě nových šedivých vlasů se nám povedlo sehnat pojišťovnu, která nás pojistila za celkem rozumný peníz. I když pojištění pořád stálo víc než to zatracené auto, co jsme pořídili.  Pak už jen registrace automobilu. Pocit k nezaplacení, když se vám dostane do rukou nová SPZ! Našroubovat a jedem! Ale je tu ještě jeden háček. Starší auta (máme auto ročník 2000) musí ještě projít prohlídkou v servisu. Na prohlídku máme měsíc a pevně doufáme, že na tom našem novém drakovi nebudeme muset moc nic opravovat.

Krom zařizování auta, jsme obepisovali nejrůznější nabídky práce a podnájmy. Ale zatím se nám nepoštěstilo. 
Takže teď sedíme v kavárně na internetu, protože v našem Big Horn motelu WiFi skoro nejede a přemýšlíme nad tím, co nám asi přinese další týden…?

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..