Pokračování začátku nového dobrodružství

Vynechali jsme týdenní hlášení. Čím to bylo?

Upřímně, nebylo toho tolik k napsání, ale co je důležitější…Máme práci, takže už nemáme celý den jen pro sebe. Ale tak nějak tvoříme hodnoty, a hlavně jsme začali vydělávat dolary. Kanadské. Ale teď pěkně popořadě.

Náš třetí týden začal pro nás obvyklou rutinou. Zapnout počítač, kouknout na internet, najít bydlení a hlavně práci. Co jsme sehnali dřív? Vlastně to přišlo nějak tak společně. Nejprve se nám ozval majitel jednoho pěkného bydlení, kde jsme byli jako zájemci na druhém místě, takže jsme se modlili, aby vše vyšlo. První v pořadí to odmítl, hurá, a tak přišla řada na nás. Super, bydlení by bylo! Hlavně co nejrychleji pryč z hotelu a začít co nejdřív bydlet ve svém a udělat si svoje kanadské doma. Háček je v tom, že pokoj bude volný až 1. května. No a co, rozhodli jsme se bydlení vzít a zbytek měsíce nějak „přežít“ po hotelech.

A co teda ta naše slavná práce? Jak jsme ji našli? Navštívili jsme centrum pracovních nabídek v Canmore, kde jich bylo požehnaně. Hlavně na housekeeping. Nám ale padl do oka landscaping – úprava a stavba zahrad. A to hlavě proto, že jsme chtěli být venku a užívat si tu přírodu každý den. Stačilo jen zavolat na přiložené číslo u inzerátu, domluvit se na pohovoru a začít pracovat. Rozhodli jsme se do toho jít, neměli jsme co ztratit. Jeden z důvodů byl, že se nám tenčí úspory a další získat práci na léto venku by bylo fajn. Takže po víkendu nástup do roboty.

Konec týdne se tedy nesl opět ve změně ubytování. Na víkend jsme se přesunuli trochu dál od hor do městečka Cochrane, abychom viděli zas něco jiného. Bohužel celý víkend pršelo, tak jsme neměli moc možností uskutečnit výlet po okolí. Achjo. Ale naštěstí nám to vynahradilo ubytování, které jsme se rozhodli vzít i přes to, že na bookingu nemělo moc valné hodnocení, ale bylo levné. Překvapil nás krásný homestay s ping pongovým stolem v obřím obýváku, saunou v koupelně a hlavně – Netflixem.
V neděli jsme ještě vyrazili do Walmartu, obchod, kde za celkem přijatelnou cenu seženete snad cokoliv, co potřebujete, a koupili filtrovací nádobu na vodu, protože nejraději pijeme vodu z kohoutku, ale bohužel tady v Kanadě na chloru nešetří a upřímně – opravdu se to nedá se pít. A nechceme každý den kupovat zbytečné tuny plastu, Opravdu ne. Takže jsme si slavnostně přefiltrovali vodu a s chutí jí popíjeli při koukání na Netflix. Krásný víkend.

Ale abychom si trochu zlepšili náladu mezi vybíráním hotelů a trochu si odfrkli, rozhodli jsme se navštívit Northern Lights Wildlife Wolf Centre. A jak už z názvu můžete tušit, viděli jsme vlky. Nádherná zvířata! Centrum podporuje ochranu vlků ve volně přírodě a existuje už pěknou řádku let. Ne, neuvidíte zde obří smečky vlků v kleci, je tu pět vlků. Centrum je zaměřené především na vzdělávání široké veřejnosti. To, aby všichni pochopili, jak jsou tato zvířata důležitá pro celý ekosystém.

Po návratu z městečka Cochrane jsme si udělali dvě krásné zastávky v přírodě. Jedna byla kdesi u jezera, někde před Národním Parkem Banff, kde jsme si dali oběd a kochali se pohledem na modré jezero, zelené stromy a projíždějící vlak. Neskutečná pohoda. Slunce svítilo, tak jsme se namlsali pocitem, že už je jaro tady a pěkně se nahřáli. Druhou zastávkou bylo Grassi Lakes. Konečně jsme se dostali na naší oblíbenou gravel road (čti nezpevněná cesta plná prachu a kamení), vyškrábali se do 1 500 m.n.m. a užívali si ledový vánek vanoucí z okolních hor. Už méně příjemné bylo vlastně skoro natřískané parkoviště – jak to tady asi bude vypadat v hlavní sezóně?

Náš poslední týden se nic moc nedělo. Konečně jsme začali totiž chodit do práce. Monča se dostala do týmu, který upravuje zahrady a veřejná prostranství. Zametali šišky, hrabali trávu a celkově uklízeli zahrady po zimě. Zdeněk je ve skupině, která bude stavět nové zahrady. Jelikož se ale firma stěhuje, celý týden tak strávil s ostatními kolegy stěhováním nářadí a materiálů na nové místo a k opravdové landscapingové práci zatím moc nepřičuchnul.

Mimo práci přišla na řadu servisní kontrola auta, která je potřeba pro potvrzení pojištění. A hlavně také proto, protože je naše auto straší než 12 let, a to vyžaduje kontrolu. Achjo, je to tenhle rok dokonce novinka. Grrr. Naše prvotní pocity z řízení auta: všechno je super a auto šlape jako hodinky. Vystřídalo vystřízlivění. Velké a bolestivé pro naši peněženku. Automechanik zjistil spoustu na první pohled neviditelných chyb, které jsou ale překážkou k potvrzení pojištění, a hlavně bezpečné jízdě. Auta jsme si moc neužili, stálo nás to spoustu nervů, času a peněz. Teda oprava všeho na autě by stála třikrát tolik než jeho cena. Takže tohle je náš nepovedený příběh s autem. Musí jít z kola ve a my se musíme podívat po novém. To je úkol pro následují týdny!

Těšte se, stejně jako my, co přinese další týden v Rocky Mountains.
Třeba už potkáme medvědy!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..